Skin to skin...

10. června 2018 v 20:51
Často právě takto ležíme... Naprosto nic nás od sebe neodděluje. Ani ten nejtenčí kus látky. Jen my. Pod dekou nebo pod nánosem koupelové pěny. Já přejíždím svými rty po tvých prsou a líbám tě na tvých dokonalých svalech. Hladím tě po ramenou, držím tě za ruku, putuju po tvém břiše níž... Nohy máme propletené, zahříváme se a naše kožní buňky se líbají... Hladíš mě po zádech, prsty mi zapleteš do mých krátkých vlasů, líbáš mě... Cítím se v bezpečí a absolutně milovaná... Tohle je život, láska, chvění a důvod celé vesmírné podstaty....
 

Pláž...

29. května 2018 v 23:54
V objetí se procházíme po polské pláži... Je po dešti, nad mořem se stahují mračna a nápor větru nás nutí se navzájem tisknout. Smějeme se a naprosto nic a nikoho nevnímáme. Už nevím, čemu jsme se smáli. Naprosto jasně si však vybavuji okamžik, kdy jsi mě zahnal do vln a lechtal jsi mě až jsem se v té vodě vyválela. Byla zima a ty jsi to udělal schválně, aby jsi mě zahnal do auta a svlékl mi promočené šaty a pak mě pomiloval jako šílenej... Opravdu jsem nelitovala toho následujícího týdne, kdy jsem ležela v posteli s čajem a teploměrem. Protože jsi byl opět vedle mě a četl mi... A já byla šťastná... Nikdy na to, co se dělo v autě nezapomenu, lásko moje...

Štíty a přístav...

29. května 2018 v 23:47
Ten večer, kdy mi rodiče oznámili, že jdou od sebe a že si máma k nám nastěhuje nového chlapa, první myšlenka, která mi dávala smysl byla: TY! Ostatní naháněly příliš velkou a nepopsatelnou hrůzu, než abych se jimi zabývala. Převrhla jsem židli, na které jsem seděla a utíkala o dvě poschodí níž, kde bydlíš. Zalykala jsem se slzama a bušila a zvonila na vaše dveře. Když jsi otevřel vrhla jsem se ti kolem krku. A já ti říkám, Jacobe, že kdyby jsi nebyl, nevím, jak bych dýchala. Tvé sevření, teplo, ten pocit bezpečí, který vždy cítím, když jsem s tebou - to vše mi pomohlo k tomu, abych se nezhroutila. Nic jsi v tu chvíli nechápal. Tvá rodina se ptala, co se děje, ale já nebyla schopna mluvit. Ty jsi mlčel a jen jsi mě držel, ale tak, jako bych byla tvou součástí. Hladil jsi mě po zádech a nějak jsi nás dotlačil do tvého pokoje a zavřel jsi dveře před otázkami. Tolik jsem tě potřebovala. A ty jsi tu byl. Celou noc jsi mě držel a poslouchal mé strachy a všechno, co mě děsilo. A já si uvědomila jednu věc: že i když má matka roztrhne mou rodinu vedví, ty tu zůstaneš. Tebe mi nikdo nevezme. A vždy tu budou tvé paže - štíty a tvůj hlas - přístav. Miluji tě, Jakeu... A v tyto nejtěžší chvíle mého života jsi se ode mne nehnul. Nikdy ti za to nepřestanu být vděčná.
 


Pochyby...

24. května 2018 v 23:16
Jsme na taneční soutěži v Praze, zatím jen přátelé. Je pozdě večer po představení a my čekáme na schodech na zbytek naší skupiny. Jsem unavená. Ty se opíráš o zábradlí, v jednom uchu máš sluchátko a něco posloucháš. Já se opírám znaveně o tebe. Nohy máme přehozené přes těžké tašky. Už chceme být v autobuse. Najednou se hlavou opíráš o mé temeno. Je to okamžik intimní a blízký a já si hned říkám: Udělal by tohle můj nejlepší kamarád? Cítíš ke mně něco víc Jacobe?

Déšť...

24. května 2018 v 23:15
Utíkali jsme z kina v naději, že nezmoknem, ale upřímně? Bylo mi úplně jedno, že bych mohla vlézt do ždímačky. :) Brzy jsem pochopila, že je ti to jedno také, když jsi zpomalil. Stáli jsme na ostrůvku uprostřed silnice. Ulice byla úplně vylidněná a my se začali hladově líbat. Nebe na nás valilo všechnu vodu, co v sobě mělo. Probíral jsi se mými vlhkými vlasy, pak jsi sjel dlaněmi na má záda a zadek a pak jsi udělal hodně překvapivou věc. Překvapivou tím, že jsme byli na veřejnosti a mohl nás kdokoliv vidět z oken domů a aut. Zajel jsi mi dlaní pod sukni tak, že se vykasala, když jsi mi hladil mou pravou půlku. Vzrušilo mě to tak, že jsem něměla sílu se od tebe odtáhnout nebo tě usměrnit. Ztvrdly mi bradavky, musel jsi to přes tričko cítit. Zasténal jsi mi do úst a přimáčkl mě k sobě takovou silou, kterou bych ti odporovat nezvládla. I ty jsi byl vzrušený. Nemohli jsme přestat. A pokud nás v tu chvíli někdo viděl, tak teď ví, jak vypadá láska, vášeň, touha a nenasytnost. Domů jsme neběželi kvůli sílícímu dešti, ale kvůli posteli a tmě, kde jsme se zebe mohli strhat zbytečnou látku, která nás oddělovala…

Slova na papíře...

24. května 2018 v 23:13
Když jsem za tebou přišla ten večer, kdy jsi byl v bytě sám a my věděli, že to už dlouho nemůžeme vydržet, měl jsi pro mě na své posteli připravené listy papíru. V tu chvíli jsem na ně vůbec neměla pomyšlení, chtěla jsem tě na sebe povalit, ale ty jsi mi je podal a řekl, že jsou pro mě a já poznala, že je to z nějakého důvodu pro tebe důležité. Usmála jsem se na tebe a sedla si na postel. Sedl jsi si za mě a vyzval jsi mě, abych to přečetla nahlas. Těch papírů bylo pět a slova na nich byla tak natěsnaná… Musel jsi se snažit, aby se to všechno, co jsi měl na srdci vešlo na co nejméně materiálu… Snažila jsem se to číst. Naprosto okouzlena. Musela jsem dělat pauzy a naprosto fascinovaně jsem si ty věty vtiskávala do paměti. Krása toho, co jsi mi napsal , byla tak ohromná, že jsem se rozplakala. Samozřejmě štěstím, ale i tak jsem nemohla číst dál. Zněl jsi ustaraně, když si se ptal jestli jsem v pořádku a já ti řekla, že naprosto. Slíbal jsi mi z tváří slzy a zeptal jsi se, jestli mi to můžeš dočíst. Přikývla jsem. Natáhl jsi se vedle mě a četl. Ten zážitek je nepopsatelný a nezapomenutelný. Stále ty papíry mám srolované do ruličky, schované za knížkami v knihovničce.

Sněhová princezna...

24. května 2018 v 20:08
Šli jsme zimní krajinou zavěšení do sebe za našimi rodinami. Sněžilo… Když zašli za zatáčku, tak jsi se zastavil. Otočila jsem se k tobě a ty si se na mě díval, jako na padající hvězdu. "Jsi tak krásná", řekl jsi ochraptěle. Já se začervenala a sklopila oči. "Vypadáš jako sněhová princezna", a vytáhl jsi mobil. Pochopila jsem pozdě, co se chystáš udělat. Už jsi mě vyfotil. "Jacobe, přestaň", skočila jsem po telefonu. Ty jsi ho měl už ale v kapse bundy a pevně jsi mě objímal. Sněhové vločky nám kropili vlasy i ramena a ty jsi se sklonil, aby ses zmocnil mých rtů. Ty tvé byly vlhké a vpíjely se do mě s takovou naléhavostí, že jsem ti polibky s láskou a touhou oplácela. Nevím, jak dlouho to trvalo. Vím jen, že z prosince byl během pár chvil květen…

V noci...

24. května 2018 v 20:07
Ležíme u babičky vzadu na zahradě a nad námi se rozprostírá celý vesmír. Pozorujeme tu záplavu hvězd, posloucháme zpěvy cvrčků. Hlavu mám položenou na tvé paži, kterou mě objímáš. Pocucháváš mi vlasy… Mlčíme. A není to žádné rozpačité mlčení, jen neuvěřitelný klid. Po chvíli se mě zeptáš, zda mi není zima. Odpovídám, že není, i když už pociťuji chlad, zvlášť na chodidlech. Ale tak strašně se nechci pohnout… Jako by jsi to tušil. Zabalíš mě do sebe. Pevně se objímáme a po chvíli cítím, že na mě jde spánek… Ráno jsem se probudila v teplých peřinách a první, co jsem spatřila byl tvůj šibalský výraz…

Miláčku...

24. května 2018 v 20:06
Chci tě umazlit k smrti. Nikdy se tě nevzdám, Jakeu…

Zápisník jedné lásky...

24. května 2018 v 20:06
Koukáme s mýma sestrama na Zápisník jedné lásky. Svou lásku tajíme, protože se nám to líbí. Pod peřinou si však tiskneme ruce a cítíme pohledy toho druhého, když se protagonisté filmů líbají či milují nebo si vyznávají lásku v ohromujících gestech.

To, pro co žiju...

24. května 2018 v 20:05
Přesunul jsi své rty na můj krk a v tu chvíli jsem pocítila nekontrolovatelné vzrušení. Bylo to pár dní potom, co jsme si sdělili pravdu o našich citech. A tuhle noc jsi mi udělal první cucflek. Měla jsem ruce zapletené v tvých vlasech a odmítala jsem tě pustit. Svíjela jsem se pod tebou a přerývaně dýchala. Ty jsi sál mou rozžhavenou kůži a já cítila tu elekřinu mezi námi a věděla jsem, že se nikdy nevybijem…

Útěcha...

24. května 2018 v 20:04
Probouzím se a strachem a nejistotou brečím. Tebe to probudilo. Objal jsi mě a já mohla zase usnout. Miluji tě.

Ve sprše...

24. května 2018 v 20:03
Vzpomínáš na to ráno po našem milování v pražském hotelu? Vlezli jsme si do sprchy a hladově se líbali. Slízávali jsme si kapky vody z našich těl a celá ta chvíle měla nesmírně erotický nádech. Spojili jsme se a nemohli se navzájem nabažit těla toho druhého. Když jsi vylezl ze sprchy, měl jsi na zádech škrábance, které jsem ti udělala já…

Blázním...

24. května 2018 v 20:03
Byli jsme bruslit, teď jsme naložení v horké vaně u tebe doma. Tví rodiče si ani pořádně nevšimli, že jsme se vrátili a my zmizeli do koupelny. Myješ mi vlasy. Jsi nesmírně opatrný, aby mi šampón nestekl do očí, abys mě nezatahal. Kreslíš mi po zádech a pak mě na ně líbáš. Přímo mě vysáváš a já tě musím zarazit, protože blázním. A za dveřma koupelny jsou tví rodiče.

To jezero...

24. května 2018 v 20:02
Vzpomínám na noc v přírodě, kde jsme se nazí milovali v jezeře. Bylo to intenzivní a mrazivé. Vzpomínám si, jak jsem slastí křičela a jak se to v přírodě ozývalo. Pamatuji si, že jsi chtěl z každého koutku mého těla slízat vodu a já už nemohla. Nepamatuji si již, kolikrát jsem tu noc vyvrcholila - u devátého jsem přestala počítat… Tohle by mi z hlavy nevymazala ani lobotomie.

Ušpiněné tričko...

23. května 2018 v 13:29
Vaření mě bavilo jen jednou. A to, když jsme spolu "vyráběli" medovník. Tu legraci a romantiku jsem si užila víc než náš kulinářský výsledek. A to triko jsem ti zapatlala schválně, abys ten dort pak zdobil bez něj. :D

Zima...

23. května 2018 v 13:28
Celé město si nás prohlíží, když bruslíme. Nedivím se jim. Jsme rychlí, jsme elegantní a oba dva u toho vypadáme dobře. Sem tam se zastavíme u mantinelu, abychom si navzájem zahřáli zmrzlé rty…

Pod košilí...

23. května 2018 v 13:28
Šli jsme spolu na tůru do hor. Den, na který se nezapomíná. Hlavně nedostanu z hlavy tu chvíli, kdy jsme se pod stromy vleže líbali a já ti bloudila prsty pod košilí a ty jsi mi sténal do ucha, že ti tou rozkoší pukne srdce…

Tvůj dech na mém krku...

23. května 2018 v 13:27
Byli jsme s mýma sestrama na minigolfu. Pamatuješ? My dva jsme hráli spolu. Stoupl jsi si za mě a oba dva jsme sevřeli v rukou hůl. Vždy jsem čekala na tvůj popud. Bylo to tak romantické a báječné odpoledne. Sárinka kolem nás poskakovala, a pořád dokola opakovala, že se milujeme, pamatuješ?

Tma...

23. května 2018 v 13:26
V kině je to s tebou skvělé. Objímáš mě kolem ramen, letmo zavadíš rty o mé ucho a najednou už nevěnuji pozornost filmu, ale tobě. Něžně a pomalu tě políbím na krk, ty se zachvěješ a zajedeš mi rukou do vlasů. Vyměníme si pár tichých polibků… Když jdeme domů, ani jeden z nás nedokáže dát dohromady děj filmu. :)

Kam dál